28

Žižkov, zastávka Husinecká. Nastupujem do preplnenej električky. Oproti mne sa von prediera žena s asi tak päťročnou dcérou, ktorá nahlas plače a drží sa za ucho. Než vystúpia, začujem ešte ženin hlas: „Vidíš, kdybys mě ráno nekopla do nohy, tak by ses teď nepraštila o tu tyč a nic by tě nebolelo. Tomu se říká karma, víš?“