76

     Typický rodinný dům (představme si nevelký středostavovský „baráček“ s oploceným pozemkem někde na předměstí) se obvykle skládá z tvrdých a měkkých prvků. Ty tvrdé jsou obrácené směrem k okolnímu světu, jež je do značné míry vnímán jako nepřátelský, a jasně mu dávají najevo svoji obranyschopnost: v podobě železného plotu s ostrými hroty, bezpečnostních kamer, hlídacích psů apod. Naopak měkké části domu, to jsou prostory, ve kterých si hrají děti, kde se přijímají hosté, nebo kde se dá slastně natáhnout na lehátko v prosluněném nedělním odpoledni.
       Některé prvky domu v sobě ovšem kombinují jak tvrdé, tak měkké aspekty: třeba vlčák za plotem v jednu chvíli výhružně vrčí na kolemjdoucí, a hned nato si radostně hraje s dětmi na zahradě; nebo zeď plotu může z vnitřní strany sloužit i jako odrazová plocha pro fotbalový míč.
       Také člověk, jenž v takovém domě žije, nabývá střídavě tvrdší nebo měkčí rysy v obličeji – to podle toho, ve které části svého „světa“ se zrovna nachází a jakou činností se zabývá. A jeho dětem, jak rostou, postupně dochází, že i život venku za plotem má zrovna tak své měkké a tvrdé stránky, že některé věci připomínají spíše matčin prs, a jiné zas otcovu pěst.